Panička a koně...
Už když byla malá a sotva chodila, rodiče pořád museli poslouchat: "koně, koně, koně". Od osmi do deseti let se nechávala vozit na chalupě na koníkách jednoho známého jejích rodičů. V deseti letech si zlomila dost špatně nohu na lyžích, půl roku v nemocnici a s koňmi byl útrum. Znova přemluvila mámu až ve čtrnácti letech, podpořili ji v tom i doktoři, zlepšila se jí pohyblivost té zlobivé kyčle...
Prošla několika kluby, naučila se ovládat provozní koníky a začala snít o vlastním koni. V šestnácti letech si našla cvičitele, který jí toho moc naučil, po půl roce jí požádal kamarád, jestli by se nepostarala o jeho kobylku, při studiu na ní neměl čas. A tak panička ze dne na den vyměnila tréninky dvakrát týdně za každodenní docházení k tvrdohlavé, ale jinak moc hodné kobylce Lady. No, aspoň se naučila padat :-)). Nakonec se s Lejdynkou natolik skamarádila, že za velké pomoci Zdeňka Žíly složila v roce 1999 zkoušky a dostala licenci. Od té doby už nikdy na Lejdynce neseděla se sedlem.... čekaly přírůstek do rodiny a užívaly si šmajdání po lese a vycházky na volno. V srpnu se narodila malá Layla, pro paničku první zkušenost s hříbátkem. Naučila jí zvedat nožičky, nechat se opečovávat, nekousat a nosit ohlávku. Majitel ale obě kobylky prodal, pořídil si trochu divokého polokrevníka a panička zjistila, co je to opravdová rychlost :-). Nakonec i Zorro byl prodán a panička zas prošla několika kluby, než se uchytila u jednoho koníka.
Nestačilo jí dvakrát týdně jen chodit do lesa, má trošku sportovní ambice, proto se uchytila u Cheyenna.
Jeho majitel si ho koupil, aby se na něm naučil jezdit, ale nevybral si až tak dobře, proto, když přišel s návrhem, že ho prodá, panička si ho koupila. Snila o vysokém, mohutném tmavém koni, nejlépe o černém kladrubákovi, pořídila si strakaté ČTčko se 163cm KVH :-))). O Čejínkovi by prý mohla napsat knihu, naučil ji toho víc, než kterýkoliv jiný kůň.
Po několika letech s Cheyennem se dostala do tak velké finanční krize(ne vlastní vinou), že ho musela prodat. Rok a čtvrt pomáhala svým kamarádům, chodila jezdit na jejich koníky Colta a Hardyho, jezdili do lesa, ale i makali s trenérkou na budoucí drezúrní kariéře :-))).
Jenže bez vlastního koníka to prostě není ono. Panička byla v květnu v Kladrubech na praxi od školy a bylo rozhodnuto. Ne černej, ale bílej :-))).
Komentáře
Přehled komentářů
sice nemám ráda kladruby ale na kladrubácích se moc pohodlně sedí. přeju vám hodně štěstí:)
http://www.bospor.klusaci.cz
hezkýýýý
(iva, 30. 7. 2007 0:19)