Jaký jsem
Asi začnu vepředu, od čumáku. Tam mám růžovej puntík, kterej používám jako razítko. To znamená, namočit kamkoliv a otisknout na kohokoliv. Nejlepší je bahno na čisté oblečení. Když se posunu dál, dostávám se do tlamy, to je oblíbená část mého těla, tam se dá strčit cokoliv a všechno, co tam je zkouším spolknout. Už to přestávám zkoušet s kamenama, ty mi nechutnaj, jinak pozřu skoro všechno, jím velice rád, nedostávám moc odměn z ruky, protože pak štípu, když vyschne zdroj. O něco výš mám oči, sleduju, co se dá, potřebuju se podívat na všechno, spoustu věcí vídám poprvé, musím si to prohlídnout a příště už se ničeho neleknu. Vevnitř mám mozek, přemýšlím, nejčastějc jak si něco zjednodušit nebo to zkomplikovat někomu jinému. Pochopil jsem, jak se dá projít ohradou, vím, kde je připravené jídlo na ráno, takže když to stihnu, tak večer sním kousek snídaně. No, co kdyby mi jí ráno nedali? Taky vím, kdo je moje panička a páníček, za těma přiběhnu, když je vidím a řehtám na ně. Nad hlavou mám uši, musím slyšet pořád všechno, tak s nima stříhám, taky je umím sklopit dozadu, většinou ze srandy, panička mi vždycky řekne, ať to nedělám, že mi to nesluší. Krk mi roste sympaticky veliký, koukněte na fotky. Přední nožičky-každá je jiná. Pravá je v pohodě a normální, levá mě pořád nějak zlobí. Panička říká, že mi jí uřízne a nechá vyměnit. Měl jsem špalková kopýtka a strmý postoj, pravá noha se spravila, skoro to není vidět, ale na levém kopytě jsem měl prasklinku, když odrostla dolů, odloupl se mi kousek špičky, takže mi pan kovář nemohl dost obrousit patky, takže na levém kopýtku budeme ještě pracovat. Zašlápl jsem si patku, každý den mi čistili a převazovali nožku a do toho antibiotika-to se mi vůbec nelíbilo. Pak se mi v tomhle kopýtku začala dělat hniloba, panička si toho všimla včas, takže mi pořád čistí kopýtka, je to těžké, když jsem celý den venku a stojím v tom největším blátě, co máme v ohradě. Za předníma nohama mám bříško, vypěstoval jsem si kvalitní kulaťoučké, ať je z čeho brát, až začnem vyrábět svalstvo :-). Mám rád, když mám bříško plné a mám čím ho plnit, takže jsem spokojený skoro pořád :-). Nahoře mám záda, jako správnému kladrubákovi už mi začíná mizet kohoutek, prý nebude sranda na mě sehnat sedlo. Panička mi občas něco položí na záda, prý ať si zvykám, zatím to jsou samé lehké věci, dečka pod sedlo, kartáč a tak. Pak mám zadek, na ten si přes pupík skoro nevidím, ale je kulaťoučký a roste do šířky. Za mnou vlaje černobílý ocásek, pomaličku houstne a roste, jsem zvědavý, kdy přijde čas na zastřižení. Zadní nožičky asi ani nemám, když něco překračuju, zapomínám je zvedat, ale umí dobře odpíchnout při rychlém startu. Na levé jsem měl podlom, nelíbilo se mi, jak dlouho jsem jí musel mít každý den zvednutou, než jsme to vyléčili. No a za ocáskem? Občas ohnivá čára :-)))